Madam, našel jsem Váš diář…

6. listopad 2009 – diáře, kalendáře, papírnictví

Přesto že žijeme v době elektroniky, mobilů a jiných zařízení máme u sebe více, než nás dohromady je. Malé sešítky, nebo diáře s papírovými stránkami z dámských kabelek zcela nevymizely a jen tak nevymizí. Diář totiž nenapadnou viry, diáři se nevybije baterka a navíc, diář má své jisté kouzlo, podobně jako žena sama. Že malé“ kabelkové“ dámské diáře ženy stále používají, jsem se přesvědčil sám, nálezem jednoho z nich. 

Malý světle modrý diář s růžovou propiskou mezi stránkami, vypadnul zřejmě některé slečně, či dámě v autobuse z kabelky mezi sedadla. A já se stal tím, kdo dostal šanci poodhalit tajemství oněch záznamů, které jsou jinak všem utajeny.

Co se v diáři skrývalo?

Jakmile jsem si uvědomil, co jsem našel, napadlo mne, že i když nemohu býti odhalen a diář si vlastně mohu „beztrestně“ prolistovat, není možná vhodné nahlédnout do těch privátních záznamů, které by mohl skrývat. Jistý pocit viny ve mně zůstal, i když jsem tajemný diář na chvíli odložil a rozmýšlel, jak s takovým pokladem vlastně naložím. Napadala mne téměř Hamletovská otázka: „Otevřít, nebo neotevřít? Toť oč tu kráčí.“

Nakonec jsem po několika chvílích přemýšlení neodolal pokušení a diář otevřel záměrně na samém začátku, abych nebyl připraven o časový sled. Připadal jsem si jako vědec, který má šanci přijít na to, co že vlastně ženy před námi muži tak skrývají a proč jsou pro nás tolik tajemné. První na mne vypadla účtenka ze zlatnictví jen několik dní stará. Náušnice za cca 1.500,–Kč. Zřejmě nějaká parádnice, napadlo mne. V pokračujícím bádání diáře a pochopitelně „odborného“ zkoumání záznamů, jsem přišel na jednu zásadní informaci.

Diář je deníkem soukromého života

Ženy si do svých privátních diářů zaznamenávají spoustu, pro muže nezajímavých dat. Kadeřníka, kosmetiku, lékaře a podobně. Avšak diář, který jsem nalezl, obsahoval také tři zajímavé zkratky, které se nepravidelně vyskytovaly napříč stránkami v diáři. „jama“, „prhe“ a „pad“. Marně jsem hledal spojitost mezi daty, ve kterých se značky vyskytovaly, marně jsem se snažil přijít na nějaký systém v diáři, či co tyto zkratky znamenají.  To by opravdu stálo za vědecké bádání, či nějakou exaktní vědeckou studii.

Tajemství diářů zůstává

Ač jsem nalezený diář „netaktně“ otevřel a nevydržel muka pokušení nahlédnout do těch záznamů. Přišel jsem na to, že si tato žena, které diář kdysi patřil, organizuje své aktivity, ryze privátního charakteru stejně jako my muži a objev hodný Nobelovy ceny se nekonal. Avšak „Ona“ žena byla zřejmě připravena na to, že může hrozit riziko, že do diáře nahlédne někdo, kdo se do něj dívat vůbec nemá. A privátní záznamy skryla za šifry, kterým rozumí jen ona sama.

Vlastně jsem tomu tak rád. Když už jsem neprojevil dostatek gentlemanství, abych diář neotevíral. Osud sám mi tajemství diáře nevydal. Jediné co lze opravdu s jistotou říci je, že diáře ženy v kabelkách stále nosí a na „křemík“ se ve svém soukromém životě zřejmě tolik nespoléhají, jako my muži. Sláva tedy papírovému diáři, který přežil do dnešních dnů elektroniky, a zachoval si svoje „Genius Loci“. Nalezený diář mám stále schovaný. Nechce se mi jej vyhazovat, připomíná mi to smrt. A tak diář zůstal ukrytý na dně šuplíku mého psacího stolu v zalepené obálce s nápisem – Diář „jama“, „prhe“ a „pad“ a dychtivost po poznání tajemství vyprchala, stejně rychle, jak se zjevila.

Více v Lidé a společnost