Vůně uhlí stále v nás

2. říjen 2009

Vůně uhlí stále v nás

Ostrava je pro mnohé synonymem černého města, dnes již ale neprávem…

Ještě patnáct let po ukončení těžby je Ostrava pro mnohé synonymem černého města. V době meziválečné však toto označení nesla, narozdíl ode dneška, právem. V té době se v regionálním výtvarném umění objevuje nejfrekventovaněji sociální tématika, nedílně spojená se životem lidí mezi šachtami a haldami. Na plátnech a v kameni jsou naturalisticky obnaženou formou zachycováni havíři v nejrůznějších situacích a jejich práce je prezentována nejen jako bezbřehá dřina, ale i poslání.

Tematicky stranou však nezůstává ani běžný život havířů a jejich rodin a v neposlední řadě i město Ostrava, které se lidem, v něm žijícím, stalo láskou i osudem. Že je zde vše zcela specifické, byl nucen postupně připustit každý výtvarník, žijící na Ostravsku, a tuto realitu osobitým způsobem výtvarně uchopit. Jen namátkou jmenujme Ferdiše Dušu, Viléma Wünsche, Vladimíra Kristina, Helenu Kalichovou nebo sochaře Augustina Handzela, Karla Pokorného a Jindřicha Wielguse. Na této, poněkud upravené výstave z loňského roku, díky těmto autorům zjistíte, že i s odstupem mnoha let jsou kořeny hornické duše v každém z nás stále živé.

Více v Dům a zahrada