Historie koberců

29. říjen 2010 – perské a orientální koberce

Dnes se už dá asi těžko určit kdy se koberce vlastně začaly vyrábět a odkud pocházejí.vTo není přesně známo. Předpokládá se však, že se první kusy koberců objevily někdy mezi 4. a 2. tisíciletím př. n. l. v Mongolsku nebo v Centrální Asii. Na začátku sloužily koberce spíše k praktickým účelům, jako je ochrana před chladem a při stavbě stanů. Měly většinou geometrické vzory se zvířecími motivy. Nejčastěji bývají spojovány s kulturou Perské říše, která bývala na území přesahujícím hranice současného Íránu. Proto se také tradičnímu ručně vázanému koberci říká nejen orientální, ale zejména perský koberec. V Orientu koberec sloužil jako lůžko, pokrývka i sedlo a ve stepi vytvářel dokonce i obydlí. Persie, dnešní Írán, má velkou historickou tradici ve vázání koberců. Umění vazby pravých perských koberců je staré více než dva tisíce let. Podle báje se tomuto umění vázat koberce naučil pradávný mohamedánský mudrc Lokmán od pavouka, který svou sítí pohání vody posvátné řeky Gangy.

Modlitební koberce

Náboženská funkce koberce byla vždy jedním ze základních cílů výroby koberců. Každý muslim totiž považuje darování koberce mešitě za výraz hluboké pokory a úcty. Proto je také v mešitách mnoho velmi starých a vzácných koberců. Důkazem jejich kvality je skutečnost, že vydržely pravidelné bohoslužby více než tři sta let.

Modlitební koberce, tzv.modláky, se poznají na první pohled. Mají totiž tzv. mihráb, což je špičatý obdélník připomínající kresbu věže, jejíž špička má při modlitbě vždy směřovat k Mekkce. Mihráb je modlitební výklenek, který patří k hlavním částem mešity, a ten vždy ukazuje směrem k Mekkce. Je připomínkou přítomnosti Proroka. Jedinou mešitou, která nemá mihráb, je samotná mešita v Mekkce. V ní se věřící modlí přímo ke Ká'bě, která stojí v jejím samém středu. Na rozdíl od křesťanských kostelů není mešita považována za svatou půdu. Musí být ale rituálně čistým prostorem, protože čistota modlitebního místa je jednou z podmínek pro vykonání bohoslužby. Proto je její podlaha pokryta koberci nebo rohožemi.

Na modlitební koberce si při každodenní modlitbě věřící musilimové klekají. Na některých jsou po stranách zobrazeny ruce. O ně se věřící muslim opírá, když se při modlení klaní a dotýká se čelem země. V přední části těchto koberců bývá též uprostřed jednobarevná plocha, většinou ve tvaru kosočtverce, kam si věřící pokládá kamínky nebo prach z posvátné Mekky.

K nejstarším perským kobercům patří především nomádské koberce, ale i pravé gabehy, které vážou kočovné kmeny v íránské provincii Fars. Gabehy mají jednoduchý vzor, silný vlas a výrazné barvy. Ale stejně jako v Persii vázaly se koberce v Číně, Egyptě, Nepálu, Afghánistánu, Turecku i v jižní a Střední Asii, ale i Anatólii v Malé Asii a na Kavkazu. Pro své netradiční a moderní jsou dnes velmi oblíbené koberce z Nepálu, kde je z valné části vážou tibetští emigranti. Z historického hlediska mezi ní koberce patří i čínské koberce, zajímavé už jen svými plastickými vzory. Některé motivy z Číny převzala i Persie, ale ta daleko více rozdala do všech okolních zemí, Kavkazu, Turkestánu, Turecka i Indie.

Tvorba koberců v Zakavkazsku, v Arménii, Gruzii a bájdžánu má tři základní podoby. Na východě, v oblasti Kaspickém moři, se vázaly jemné koberce s nízkým vlasem a drobnými vzory. Mezi nimi vyniká šírván z doby kolem 1800, pozoruhodný, rovněž šírvánský modlitební koberec šestiprstou rukou nebo móghan se vzorem inspirovanýr skými zahradními koberci. Z tvorby západní části Zakavkazska oceňuje současné sběratelství především silné a výrazné kazaky. Z nich dominuje kazak s hvězdicemi ze sbírek Národní galerie v Praze. Mezi oběma skupinami stojí koberce z Karabachu na jihu Zakavkazska, co do výrazu nejrozmanitější. Slavný karabašský vzor čelaberd, známější stále ještě jako orlí kazak, reprezentuje koberec z hradu Bítov.

Koberec z hrobky prince

Staré zápisy hovoří o kobercích starých dva a půl tisíc ale důkazy o tom, že to byly opravdu ručně vázané koberce chyběly. Až v roce 1949 se objevil v hrobce skytského knížete v Altajském pohoří skvěle zachovalý koberec, jehož stáří bylo odhadnuto na 2500 let.

Nejstarší nalezený koberec, známý jako Pazyryk, podle v Altajských horách, nedaleko hranic tehdejšího Sovětského svazu a Mongolska, kde byl v roce 1949 nalezen ruským archeologem Ruděnkem, pochází dokonce z 5. tisíciletí přd naším letopočtem. Má rozměry 1,98×1,83 metrů a 360 tisíc uzlíků na čtvereční metr! Má červenou, jasně zelenou a žlutou barvu. Koberec je vskutku mistrovským dílem. Ve středovém poli je čtyřiadvacet čtverců s hvězdicovými motivy, v postraních pěti pásech se střídají obrazy legendárního ptáka Noha, pasoucích se losů a jezdců na koních.

Tento koberec se nacházel v hrobce prince turských kmenů, předchůdců středoasijských národů. To dokazuje, že už tehdy se koberec stal pokladem pro místní lidi. Je zajímavé, že se koberec zachoval tak dlouhou dobu, ačkoliv mnohem nladší koberce podlehly zkáze. Hrobka byla totiž krátce po svém uzavření vyloupena, lupiči odnesli všechno zlato a cenné předměty.

Navštivte stránky – perské koberce

Více v Dům a zahrada